Zobrazují se příspěvky se štítkemnávody. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnávody. Zobrazit všechny příspěvky

20. října 2012

TOČÍME FILM: 5. díl - Filmová kamera není jen kamera, podruhé

Tento díl přímo navazuje na díl předchozí, opět se tak budeme věnovat filmové kameře. Už rozumíme, co je to velikost záběru a kdy je vhodné jednotlivé druhy záběrů použít.

Dnes se zaměříme na různé pozice kamery a naučíme se zákon kamerové osy. Vše opět doplněné množstvím ilustračních záběrů ze známých filmů.

Pozice kamery

Kameru nemusíme držet vždy jen ve výšce očí! Kamera se může dívat z různých pozic:

  • NADHLED – kamera shora dolů.
  • PODHLED – kamera zdola nahoru.
  • NAKLOŇENÁ KAMERA – kamera šikmo na stranu.
  • HLEDISKOVÝ ZÁBĚR – detailní pohled na věc jakoby z našeho pohledu.

Nadhled

Kamera shlíží na scénu shora šikmo až svisle. To může vyvolat pocit podmanění nebo nadvlády nad postavou, někdy též pocit bezmoci zobrazené postavy.

Prohlédněte si následující obrázek. Všimněte si, že 1) kamera shlíží šikmo dolů (vidíme podlahu), 2) muž v saku se zdá větší a 3) díky tomu vypadá muž v košili, Kane, jako malý a bezmocný.
Občan Kane, rež. Orson Wales, (1941)

Pozorně se podívejte na další příklady a soustřeďte se, jak na vás působí:
Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Blade Runner, rež. Ridley Scott, (1982)

Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)

Podhled

Kamera snímá zdola nahoru. Zdůrazňuje hmotnost a monumentalitu zobrazených věcí, budov, lidí. U postavy může vyjádřit nadřazenost a pýchu. Někdy slouží k vyjádření neklidu.

Opět si prohlédněte obrázky. Který záběr vyjadřuje pýchu a který neklid?


 I v dalších příkladech se zkuste zamyslet 1) jaký pocit ve vás vzbuzují a 2) která postava je v záběru dominantní a která bezmocná/neklidná:

Hodný, zlý a ošklivý, rež. Sergio Leone, (1966)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Star Wars, rež. George Lucas, (1977)
Možná jste si všimli, že pozice kamery dokáže kouzlit s velikostí postav. Díky tomu je některá postava v záběru větší než druhá, nebo má oči výš než druhá. Takovou postavu pak bezděčně považujeme za dominantní, protože shlíží shora na druhou postavu/postavy. Naopak postavu, na kterou sama kamera shlíží shora, považujeme za malou, ohroženou bezmocnou. SHLÉDNOUT nebo ZHLÉDNOUT ?

Nakloněná kamera

Kamera pootočená podle podélné osy nalevo nebo napravo. Svislé linie se kácí. Záběr je dynamický a dramatičtější.
Na všech následujících záběrech najděte linie, které byly původně svislé, ale nakloněním kamery se kácí. Jak na vás záběry působí?

Občan Kane, rež. Orson Wales, (1941)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Barbar Conan, rež. John Milius, (1982)

Matrix, rež. bratři Wachovští, (1999)

Hlediskový záběr

Záběr jakoby z pohledu postavy. Kamera snímá, co vidí postava. Velmi typický záběr, kterým většinou zdůrazňujeme určitou věc, např. vizitku, čas na hodinkách, zprávu v telefonu apod.

Metropolis, rež. Fritz Lang, (1927)

Hlediskový záběr pouze doplňuje ostatní záběry ve scéně. Samotný nedává moc smysl.

Příklad:
POLOCELEK - Honza se baví s Jirkou, když najednou mu zazvoní telefon.
POLODETAIL - Honza sáhne do kapsy a vyndá mobil.
A teď přichází náš HLEDISKOVÝ ZÁBĚR - detail telefonu v Honzově ruce, na displeji se zobrazí zpráva od Evičky: ":* Miluju tě <3".
DETAIL - Honza se rozpačitě dívá na telefon, pak pohlédne na Jirku.

Vidíte? Pouze ze záběru na SMSku v telefonu bychom se nedozvěděli, komu kdo píše.

Již klasicky několik příkladů typických hlediskových záběrů:

Amélie z Montmartru, rež. Jean-Pierre Jeunet, (2001)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Star Wars: Impérium vrací úder, rež. Irwin Kershner, (1980)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)
Ukázali jsme si čtyři typické pozice kamery - nadhled, podhled, nakloněnou kameru a hlediskový záběr. Je už jenom na vás, jakým způsobem je využijete. Stále platí, že tyto a podobné záběry jsou  kořením, které oživují váš film. Buďte kreativní a okořeňte ho podle své chuti.

Zákon kamerové osy

Vše, co jsme tu dosud napsali byly pouze náměty, nápady, návody a doporučení. Když ale přijde na to, kam ve scéně se s kamerou postavit, je důležité mít stále na mysli pro nás snad nejdůležitější poučku - zákon kamerové osy.

Jak to funguje?
Filmovaný prostor dělí pomyslná osa. Tuto osu nesmí kamera nikdy překročit!

Nejlépe to vysvětlí obrázek a příklad :)

Zákon kamerové osy na obrázku:

Zákon kamerové osy na příkladu:

Všimněte si, osa spojuje oba herce, kamera zabírá stále z jedné strany osy. Typické použití je při dialogu. Tento způsob natáčení najdete naprosto v každém filmu nebo seriálu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
POZOR! Porušením tohoto zákonu se rozbije filmový prostor, který před divákem pomocí záběrů stavíme, a scéna bude pro diváky nepřehledná!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tahle kráska je sice Osa, ale se zákonem kamerové osy moc nesouvisí. Dánská herečka Osa Massen.

Fajn, pokud jste si poctivě přečetli text, důkladně prostudovali příklady a je vám už konečně jasné, kdy se píše "shlédnout" a kdy "zhlédnout", pusťte si za odměnu finále z dalšího legendárního westernu Sergia Leoneho Pro pár dolarů navíc (1965). Můžete si všimnout použití zákonu kamerové osy (kamera nikdy nepřekročí spojnici mezi dvěma pistolníky).




Nebo si pusťte něco úplně jiného, nebo jděte ven... Tak zase příště!

3. října 2012

TOČÍME FILM: 4. díl - Filmová kamera není jen kamera, poprvé

V jedné staré písničce se zpívalo: "Bez chleba nejde jíst a bez vody nejde pít, bez očí se nedá dívat..." a my bychom mohli doplnit - BEZ KAMERY NEJDE TOČIT FILM!

V následujících řádcích se nebudeme věnovat konkrétnímu zařízení ani tu nenajdete žádný návod k použití. Slovem KAMERA teď budeme chvíli myslet FILMOVÝ OBRAZ, prostě to, CO naše kamera/zařízení vidí, JAK to vidí a ODKUD to vidí.

Všimněte si, že tu často narazíte na slovo ZÁBĚR. V tomto případě bude záběr "ZPŮSOB, jak kamerou zachycujeme lidi, věci, scény ..., abychom dosáhli zamýšleného obsahu, srozumitelnosti a účinku."

Textu zde není moc, důležitější jsou doprovodné obrázky, tak si je pečlivě prohlédněte a vzájemně porovnejte.


Velikost záběru

Co myslíte, proč je dobré měnit velikost záběrů? Proč nemůže být celý film složen jen ze záběrů na celé postavy (polocelků) nebo jen ze záběrů na obličeje (detailů)? Odpověď je nasnadě. Takový film by byl nepřehledný, nebo nudný, nepůsobivý, či agresivní.
poznámka

Proto pomáháme divákovi, na co se má zaměřit. Točíme film tak, aby byl přehledný a vizuálně i citově působivý. K tomu nám pomáhají právě různé velikosti záběrů.


Měřítkem tohoto rozdělení je normální pohled na postavu člověka. Podíváme se na jednotlivé záběry podrobněji.


VC - Velký celek

Orientační, informativní záběr seznamující diváka s celým prostředím. Může to být celé město se všemi domy a věžemi, loď na širém moři, karavana na poušti atd...
Lidské postavy jsou sotva patrné. S podobnými záběry neplýtváme, stačí jeden pro celou scénu, v našem případě klidně jeden nebo dva pro celý film!
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


C - Celek

Pro orientaci diváka v prostředí děje. Už zvýrazňuje postavy, ale stále vidíme hodně z prostředí, kde se postavy nacházejí.
Podobný záběr by měl být v každé scéně, aby divák pochopil, kde se děj odehrává. Např. pohled na místnost a v ní sedící postavy, záběr celé budovy, k níž někdo přichází apod.
Všimněte si na těchto dvou příkladech, jak si snadno uděláme představu o prostředí, kde se postavy nacházejí:
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


PC - Polocelek

Soustřeďuje se především na postavu, prostředí už není důležité.
Vidíme celou postavu od paty k hlavě. Můžeme zřetelně sledovat jednání osob.
Je to velmi důležitý druh záběru, který dost často využijeme.
Jurský park, rež. Steven Spielberg, (1993)
Star Wars, rež. George Lucas, (1977)


PD - Polodetail

Asi nejdůležitější druh záběru. Pomáhá totiž divákovi vytvořit si k postavě vztah. Zabíráme postavu od pasu nahoru. O prostředí se toho už moc nedozvíme, zato jsme blíž k postavě, a to nám pomáhá prožívat s ní její pocity (což nám třeba CELEK, kde vidíme celý barák a u něj malou postavičku, neumožňuje).
Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)


D - Detail

Rozhodně nejpůsobivější záběr! Postava je zabírána z blízka, vidíme pouze hlavu, čímž záběr dokáže vykouzlit určitou náladu. Ještě více se s postavou sbližujeme, připadá nám skutečná, bojíme se o ni, nebo se s ní radujeme.
Prostředí se úplně vytrácí, nic se o něm ze záběru nedozvíme. Pozadí bývá často rozostřené.
Protože je tento záběr tak působivý, šetříme s ním!
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)


VD - Velký detail

Monumentální záběr části hlavy postavy. Zabírá jen obličej nebo jeho část (oči, ústa). Dramaticky je velmi silný až drastický, citově drásající. Hodí se většinou pro nejvypjatější scény celého filmu. Typicky velký detail používal ve svých westernech režisér Sergio Leone - právě při vypjatých scénách závěrečného pistolnického souboje.
Hodný, zlý a ošklivý, rež. Sergio Leone, (1966)
Blade Runner, rež. Ridley Scott, (1982)


Shrnutí

Obrazově nejpůsobivější jsou POLODETAIL a POLOCELEK, někdy DETAIL. Vyprávějí děj, jednání postav. Vidíme, co postavy dělají a jak se cítí. Tyto záběry tvoří drtivou část všech filmů. CELKY slouží k orientaci v prostředí.

Citově nejpůsobivější jsou DETAIL a VELKÝ CELEK. Jelikož ve filmu fungují jako koření, nesmíme to s nimi přehánět - prostě svůj film "nepřesolit".

  Cvičení   Vyzkoušejte své nově nabyté znalosti! 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud jste si prošli cvičení a správně jste poznali, které záběry jsou na obrázcích, zasloužíte si malou odměnu :)

Pohodlně se usaďte a vychutnejte si skvělou sekvenci ze závěru filmu Hodný, zlý a ošklivý (režie Sergio Leone, 1966). ["Ošklivý" Eli Wallach konečně došel k cíli - na hřbitov, kde hledá hrob s ukrytým zlatým pokladem.]

Všimněte si plynulého přechodu mezi POLODETAILEM a VELKÝM CELKEM v úvodu videa.


Příště: Filmová kamera podruhé!

29. prosince 2011

TOČÍME FILM: 3.díl - Storyboardy

Poté, co jsme vymysleli svou originální postavu a sepsali jsme námět (a možná scénář) pro náš film, je na čase přetavit tento materiál do filmových záběrů.
Protože storyboardy jsou hlavně o obrázcích, neobsahuje tento článek mnoho textu - bohužel :)

Komiks pro filmaře
Storyboard (story=příběh, board=deska, panel) je hodně podobný komiksům.
  • Je to obrázkový "scénář".
  • Jsou to jednoduše nakreslené záběry, které chceme natočit.
  • Kresba je jednoduchá! Většinou je černobílá.
  • Obrázky obsahují všechno důležité, co bychom chtěli v záběru zachytit.
Příklad 1: Porovnejte následující storyboard s tímto videem v čase 6:04.
Storyboard pro 3 záběry z filmu Dobyvatelé ztracené archy.

Příklad 2: Teď si pečlivě prohlédněte následující storyboardy ke zběsilé sekvenci z bondovky Casino Royale, a pak jej porovnejte s výsledkem ve filmu níže.
(Mimochodem, velká část tohoto filmu se točila u nás. Casino Royale, ze kterého Bond na začátku této sekvence vybíhá, je ve skutečnosti Grandhotel Pupp v Karlových Varech).


 









Vidíte? Když si prohlížíte storyboardy, jakoby se vám v hlavě promítal už hotový film.
Proto jsou storyboardy tak důležité - pomáhají vám už dopředu promyslet, jaký zvolit záběr (celek, polocelek, detail...), a jak záběry střídat.

Co by měl storyboard obsahovat?
Je to patrné už z příkladů, ale pro jistotu:
  • Hlavně kresbu záběru.
  • Stručný popis, co se v záběru odehrává.
  • Někdy popis zvukových efektů (skřípění brzd, zvonění tlefonu).
  • Označení scény a záběru, abychom se ve svých storyboardech později vyznali (můžete použít např. tento systém: scéna 1 se odehrává v baru a skládá se ze 6 záběrů, označíme tedy jednotlivé záběry 1/1 až 1/6 - scéna/záběr).
Pro tvorbu storyboardů není potřeba být profesionálním kreslířem.
Podívejte se na jednoduchý storyboard, který můžete porovnat s videem níže. Těchto několik záběrů zabralo ve scénáři jedinou větu: Jack vchází do baru a objedná si whisky.




Možná jste si všimli, že záběry ve videu se od storyboardů trochu liší. To vůbec nevadí. Výsledný film vzniká až při střihu natočených záběrů. Storyboardy nejsou k tomu, abychom se jich otrocky drželi, ale pomáhají nám dopředu si ujasnit, co chceme natočit.

Jak připravit vlastní storyboard?
Stačí vám tužka a papír. Načrtněte si několik obdélníků - budoucí záběry. Kdo nechce kreslit obdélníky, může si vytisknout libovolnou šablonu.
  • Rozmyslete si, co chcete divákovi ukázat.
  • Vymyslete špetku netradičních záběrů, které film oživí (pohled skrz okno nebo skleničku, záběr shora od stropu, detail obličeje, nakloněná kamera apod...).
  • Myslete na zákon kamerové osy!
  • Záběry vhodně střídejte (po CELKU by neměl následovat VELKÝ DETAIL, ale záběry by se měly střídat plynule - CELEK, POLOCELEK, DETAIL atd...).
  • Kreslete jednoduše.
  • Nebojte se vytvořit více verzí, nakonec vyberete tu nejlepší.
Pamatujte si: Storyboard je důležitá příprava na natáčení. Čím lépe se připravíte, tím snadnější pro vás natáčení vašeho filmu bude.

Příště: PREPRODUKCE

/*-------- Pro nadšence ;) -------------------------------*/
Previzualizace
Previzualizace je vlastně natočení části filmu nanečisto, třeba jen s panenkami, figurkami nebo autíčky. Poháhá hlavně tam, kde nám storyboard nestačí - ve zběsilých akčních scénách, nebo při trikově náročných záběrech.
Příklad: Chcete natočit automobilovou honičku. Snadnější, než kreslit jednotlivé záběry na papír, je vzít do ruky kameru, staré angličáky a vyzkoušet si pár záběrů doma na koberci.

Tento způsob přípravy použili trikaři ze studia ILM (Industrial Light and Magic = něco jako Továrna na kouzla) při natáčení našeho oblíbeného Indiana Jonese. Vzpomínáte si na tu šílenou honičku na důlních vozíčcích v závěru filmu Indiana Jones a chrám zkázy? Mrkněte se na tento krátký dokumet o jejím natáčení (opravdu se podívejte, kvůli vám jsem to přeložil :)


V dnešní době sice profesionální filmaři používají k previzualizaci 3D animace. V našich skromných podmínkách se však můžeme tímhle starým postupem inspirovat. Vyštrachejte angličáky, seberte sestřičce Bárbínu a kamera, klapka, akce!

26. prosince 2011

TOČÍME FILM: 2.díl - I ty se staň scénáristou!


I ty se staň filmovým scénáristou!
Žádný film, dlouhý či krátký,  se neobejde bez děje. Pokud si děj, který chceme ve filmu vyprávět, předem připravíme, bude se nám pak lépe pracovat při natáčení i později, během střihu.
Když řešíme v geometrii konstrukční úlohu, většinou začínáme náčrtkem. Natáčení filmu začneme filmovým námětem a scénářem.

Jaký je rozdíl mezi námětem a scénářem? Když se vrátíme ke srovnání s geometrií, námět je jako náčrtek, scénář je popis konstrukce.
(V odborné literatuře se většinou jako námět označuje prvotní nápad, který se dále rozpracuje do filmové povídky.)

Filmový námět
  • Je krátký.
  • Je stručný.
  • Popisuje příběh.
  • Může obsahovat i popis toho, co postavy cítí, o čem přemýšlí apod.
  • Může obsahovat přímou řeč.
Námět na krátký film nezabere ani jednu stránku. Nesmíme ale zapomenout na důležitou věc - každý námět musí mít začátek, prostředek a konec!

ZAČÁTEK
  • Představení postav.
  • Seznámení s prostředím.
  • Připravení problému, který bude postava ve filmu řešit.
Příklad (podle námětu Lucky B.) - Policistka Lenka je se svým robotickým psem v kanceláři, když dostane za úkol vyšetřit případ Pana P. Případ se týká krádeží knih z muzea.
Je to jednoduchý začátek, který však obsahuje vše potřebné - poznáváme hlavní postavu (Lenka pracuje u policie, má jen psa, asi je osamělá), prostředí (robotický pes naznačuje, že se děj odehrává v blízké budoucnosti) a hlavní problém (vyřešit případ krádeží knih).

PROSTŘEDEK
  • Hlavní postava pracuje na překonání problému.
  • Překonává i dílčí problémy.
  • Objevují se dějové zvraty, které posouvají děj kupředu.
Příklad - Lenka se vydá do města. Ve výloze obchodu uvidí ukradenou knihu (ZVRAT). Jde do obchodu, ale prodavač s ní nemluví. Později si Lenka vzpomene, že prodavač vypadá jako jeden podezřelý (ZVRAT). Vrací se do obchodu, konfrontuje prodavače, ale ten prchá (ZVRAT).

KONEC
  • Hlavní postava překonává problém.
  • Děj se "rozmotává".
  • Vše vychází najevo.
Příklad - Lenka pronásleduje prodavače do parku. Pes prodavače vystopuje. Prodavač je zatknut. Také zjišťujeme proč knihy kradl.

Vidíte, není to nic těžkého. Námět je na světě! Jen podle námětu ale nemůžeme natočit film. Vždyť nevíme, co přesně postavy říkají, jak jsou oblečené, jak se budou pohybovat, jak postavíme kameru, jak budeme postavy zabírat atd. Proto potřebujeme podrobný popis konstrukce - filmový scénář.



Filmový scénář
  • Přesný popis, jak příběh natočit.
  • Popisuje jednotlivé filmové obrazy.
  • Obsahuje přesné znění toho, co mají postavy říkat.
  • Vychází pochopitelně z filmového námětu.
Dobře napsaný scénář je asi to nejdůležitější, co k natáčení filmu potřebujeme (kromě kamery, herců, rekvizit...). Jak napsat dobrý scénář? To je hodně těžká otázka, na kterou se snaží odpovědět spousta knih a učebnic. Nám postačí zkusit si scénář napsat. S každým dalším scénářem na tom budeme líp.
Zaměříme se na začátku na to, jak má správný scénář vypadat.

JAK BY MĚL SCÉNÁŘ VYPADAT?
Aby byl scénář dobře čitelný a obsahoval vše potřebné, naučíme se psát jej určitým způsobem.

1. Začněte popisem obrazu
Odehrává se děj venku? Napište EXT. jako exteriér.
Odehrává se děj uvnitř? Napište INT. - interiér.
Kde se děj odehrává? PRALES, LETIŠTĚ, OBCHOD, RAKETA...
Má být noc nebo den? Napíšeme NOC či DEN.
Příklad: EXT. PRALES JIŽNÍ AMERIKY, DEN

2. Popište, co se odehrává
Píšeme stručně, výstižně. Můžeme napsat nejen, co divák vidí, ale také co je slyšet. Zvuky píšeme VELKÝMI PÍSMENY. Také můžeme napsat, co dělá KAMERA.
Příklad:
EXT. PRALES JIŽNÍ AMERIKY, DEN
Mezi vysokými stromy prorostlými zelení se prodírá skupina upocených mužů. Z korun stromů se ozývá SKŘEK PTÁKŮ.
Muž v klobouku přichází k řece. KAMERA jej sleduje zezadu. Není mu vidět do obličeje.

3. Nezapomeňte na dialogy
Slovem dialog označujeme ve scénáři přímou řeč. Dialog oddělíme od ostatního textu větším odsazením od okraje.
Příklad:
MUŽ
(nastavuje ruku)
                                                     Podejte mi mapu.

Pokud chcete psát scénáře na počítači, nemusíte se trápit formátováním textu ve Wordu. Pro psaní scénářů existuje úžasný program Celtx, který si můžete po zaregistrování zdarma stáhnout a nainstalovat. Určitě stojí za vyzkoušení.

PŘÍŠTĚ: Storyboardy



/*--- Pro zvídavé :) ----------------------------------------------

FILMOVÝ OBRAZ
Film se dělí na filmové sekvence, obrazy a záběry. Zatímco film je složen z velkých bloků, kterým říkáme sekvence, sekvence je sled několika menších bloků - obrazů - a obraz je zase složen ze záběrů.
  • Obraz - odehrává se na jednom konkrétním místě.
  • Mění se prostředí? Mění se i obraz!
Příklad - (1. obraz) Postavy se prodírají pralesem až dorazí ke starému chrámu. (2. obraz) Dva muži vstupují do chrámu, překonávají nástrahy. (3. obraz) V hlavní síni ukořisťují zlatou sošku. (4. obraz) Prchají z chrámu, jeden muž zahyne, druhý se dostane ven.

To je zjednodušený popis úvodní sekvence filmu Indiana Jones - Dobyvatelé ztracené archy. Obrazů je tam ve skutečnosti víc, ale pro ilustraci to snad stačí :)

FILMOVÝ ZÁBĚR
  • Základní stavební jednotka filmu - dům je z cihel, film je ze záběrů.
  • Několik záběrů dohromady tvoří obraz.
  • Záběry spojujeme dohromady střihem.
  • Záběry dělíme na CELEK, POLOCELEK, DETAIL atd..
Příklad - znovu Indiana Jones - 2. obraz, dva muži vstupují do chrámu:
 - CELEK - Muži vstupují do staré chodby plné pavučin.
 - CELEK - Procházejí opatrně chodbou.
 - POLODETAIL - Druhý muž se bojí.
 - POLODETAIL - Indy má na zádech pavouky.
 - POLODETAIL - Shazuje si pavouky bičem.
... atd. atd.
------------------------------------------------------------------*/

15. prosince 2011

TOČÍME FILM: 1.díl - Zrození filmové postavy

Ať už točíme hraný film, dokument, animovaný film nebo cokoli jiného, každý příběh musí mít hlavního hrdinu. Může to být člověk, mimozemšťan, Tyrranosaurus Rex, Lego figurka nebo třeba igelitový pytlík. Bez hlavní postavy to prostě nejde.

Jak vytvořit vlastního filmového hrdinu?
K vymyšlení postavy pro váš film může stačit následujících 5 kroků.
(Za pomoc děkujeme profesoru Henrymu Jonesovi jr.)

1. Vyberte typ hlavního hrdiny
Než začnete vymýšlet děj vašeho filmu, zvolte si, kdo bude hlavní hrdina. Bude to špion jako James Bond, nebo dobrodruh jako Indiana Jones? Nebo má být hlavním hrdinou kouzelník, víla, spisovatel, dokorka, parta dětí, kočka, robot? Výběr je jenom na vás.


2. Tři strany jedné mince
Rozhodněte, co vaše postava dělá a jak se chová v těchto třech oblastech:
  • NA VEŘEJNOSTI - např. jak mluví s cizími lidmi, jak se obléká, když jde ven apod.
    Indiana Jones je na veřejnosti většinou v kloubouku a s bičem u pasu. Většinou jedná slušně a galantně, padouchy ale umí srovnat ručně.
  • V PRÁCI / VE ŠKOLE - kde postava pracuje, jakou práci vykonává, jak vychází s kolegy, šéfem atd.
    Indiana Jones pracuje jako učitel na univerzitě, nosí tam brýle a sako, studenti (hlavně studentky) ho mají rádi. Hlavně však pracuje jako archeolog.
  • V SOUKROMÍ - co vaše postava dělá doma, kde bydlí, kolik má kamarádů, příbuzných, koho miluje. Indiana Jones bydlí v rodinném domě, má (měl) otce - také historika. Má několik dobrých přátel na různých místech světa. Jeho láskou je archeologie (a Marion).
Ticho tam vzadu!

3. Vymyslete typické rekvizity
Vymyslete vaší postavě vhodné rekvizity. Indiana Jones je typický svým kloboukem, bičem a brašnou přes rameno.
Jenom dejte pozor, ať jsou tyto rekvizity snadno k sehnání nebo se dají lehce vyrobit!

Klobouk + bič = Indiana Jones

4. Dejte postavě život - vytvořte chatakter

Když už víte, KDO je váš hrdina, CO a KDE dělá, JAK je oblečen apod., rozhodněte se například:
  • Bude HODNÝ nebo ZLÝ?
  • ZASTÁVÁ SE slabších?
  • Je SPRAVEDLIVÝ, NESPRAVEDLIVÝ, PROSPĚCHÁŘSKÝ?
  • Jak bude MLUVIT? (rychle, pomalu, hodně, málo...)
  • Kdo jsou jeho PŘÁTELÉ?
  • Kdo je jeho NEPŘÍTEL?
V případě, že se jedná o zápornou postavu (nepřítele hlavního hrdiny), můžete ještě vymyslet:
  • Jaký je jeho PLÁN? (ovládnutí světa, pomsta hrdinovi...)
  • Jakou má TAJNOU ZBRAŇ?
  • TYPICKÉ ZNAMENÍ (jednooký, bez nohy, bez ruky, plešatý, s knírkem...)
5. Pojmenujte postavu
Pojmenovat svou postavu tím správným jménem může být někdy ze všeho nejtěžší. Až bude mít úžasné jméno, které jí padne jak ušité, bude postava opravdu živá.

Pokud jste se textem prokousali až sem, zasloužíte si odměnu ;)

Příklad
Chci natočit sci-fi film. Nejprve si vymyslím hlavního hrdinu.

HLAVNÍ HRDINA:
  1. TYP HRDINY - drsný pilot kosmické lodi.
  2. VLASTNOSTI
    1. NA VEŘEJNOSTI - málomluvný, drsný ale ne hrubý.
    2. V PRÁCI - pilot dopravní lodi, rád pilotuje, ale chtěl by vesmírem létat svobodně, ne jen po předepsaných trasách.
    3. V SOUKROMÍ - Bydlí v hotelu na oběžné dráze Země. Je to samotář, má jen jednoho kamaráda - také pilota. Líbí se mu krásná asistentka jistého vědce na planetě Xizar. Také stále pije Star-Colu, která zbystřuje jeho smysly.
  3. TYPICKÉ REKVIZITY -  kožená bunda, vesta, kalhoty s kapsami, speciální sluneční brýle (se zabudovanou mapou galaxie), příruční skener, láhev Star-Coly.
  4. CHARAKTER - je spravedlivý, zásadový, drží slovo, chrání slabší, nemá rád předpisy. Jeho hlavním nepřítelem je zlý vládce, který chce ovládnout galaxii.
  5. ÚŽASNÉ JMÉNO - Jim Denger
Dál můžu vymyslet charakteristiku Dengerova kamaráda a té krásné asistentky. Nesmím zapomenout ani na postavu  jeho nepřítele - zlého vládce.

Příště: Filmový námět