20. října 2012

TOČÍME FILM: 5. díl - Filmová kamera není jen kamera, podruhé

Tento díl přímo navazuje na díl předchozí, opět se tak budeme věnovat filmové kameře. Už rozumíme, co je to velikost záběru a kdy je vhodné jednotlivé druhy záběrů použít.

Dnes se zaměříme na různé pozice kamery a naučíme se zákon kamerové osy. Vše opět doplněné množstvím ilustračních záběrů ze známých filmů.

Pozice kamery

Kameru nemusíme držet vždy jen ve výšce očí! Kamera se může dívat z různých pozic:

  • NADHLED – kamera shora dolů.
  • PODHLED – kamera zdola nahoru.
  • NAKLOŇENÁ KAMERA – kamera šikmo na stranu.
  • HLEDISKOVÝ ZÁBĚR – detailní pohled na věc jakoby z našeho pohledu.

Nadhled

Kamera shlíží na scénu shora šikmo až svisle. To může vyvolat pocit podmanění nebo nadvlády nad postavou, někdy též pocit bezmoci zobrazené postavy.

Prohlédněte si následující obrázek. Všimněte si, že 1) kamera shlíží šikmo dolů (vidíme podlahu), 2) muž v saku se zdá větší a 3) díky tomu vypadá muž v košili, Kane, jako malý a bezmocný.
Občan Kane, rež. Orson Wales, (1941)

Pozorně se podívejte na další příklady a soustřeďte se, jak na vás působí:
Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Blade Runner, rež. Ridley Scott, (1982)

Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)

Podhled

Kamera snímá zdola nahoru. Zdůrazňuje hmotnost a monumentalitu zobrazených věcí, budov, lidí. U postavy může vyjádřit nadřazenost a pýchu. Někdy slouží k vyjádření neklidu.

Opět si prohlédněte obrázky. Který záběr vyjadřuje pýchu a který neklid?


 I v dalších příkladech se zkuste zamyslet 1) jaký pocit ve vás vzbuzují a 2) která postava je v záběru dominantní a která bezmocná/neklidná:

Hodný, zlý a ošklivý, rež. Sergio Leone, (1966)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)

Star Wars, rež. George Lucas, (1977)
Možná jste si všimli, že pozice kamery dokáže kouzlit s velikostí postav. Díky tomu je některá postava v záběru větší než druhá, nebo má oči výš než druhá. Takovou postavu pak bezděčně považujeme za dominantní, protože shlíží shora na druhou postavu/postavy. Naopak postavu, na kterou sama kamera shlíží shora, považujeme za malou, ohroženou bezmocnou. SHLÉDNOUT nebo ZHLÉDNOUT ?

Nakloněná kamera

Kamera pootočená podle podélné osy nalevo nebo napravo. Svislé linie se kácí. Záběr je dynamický a dramatičtější.
Na všech následujících záběrech najděte linie, které byly původně svislé, ale nakloněním kamery se kácí. Jak na vás záběry působí?

Občan Kane, rež. Orson Wales, (1941)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Barbar Conan, rež. John Milius, (1982)

Matrix, rež. bratři Wachovští, (1999)

Hlediskový záběr

Záběr jakoby z pohledu postavy. Kamera snímá, co vidí postava. Velmi typický záběr, kterým většinou zdůrazňujeme určitou věc, např. vizitku, čas na hodinkách, zprávu v telefonu apod.

Metropolis, rež. Fritz Lang, (1927)

Hlediskový záběr pouze doplňuje ostatní záběry ve scéně. Samotný nedává moc smysl.

Příklad:
POLOCELEK - Honza se baví s Jirkou, když najednou mu zazvoní telefon.
POLODETAIL - Honza sáhne do kapsy a vyndá mobil.
A teď přichází náš HLEDISKOVÝ ZÁBĚR - detail telefonu v Honzově ruce, na displeji se zobrazí zpráva od Evičky: ":* Miluju tě <3".
DETAIL - Honza se rozpačitě dívá na telefon, pak pohlédne na Jirku.

Vidíte? Pouze ze záběru na SMSku v telefonu bychom se nedozvěděli, komu kdo píše.

Již klasicky několik příkladů typických hlediskových záběrů:

Amélie z Montmartru, rež. Jean-Pierre Jeunet, (2001)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)

Star Wars: Impérium vrací úder, rež. Irwin Kershner, (1980)

Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)
Ukázali jsme si čtyři typické pozice kamery - nadhled, podhled, nakloněnou kameru a hlediskový záběr. Je už jenom na vás, jakým způsobem je využijete. Stále platí, že tyto a podobné záběry jsou  kořením, které oživují váš film. Buďte kreativní a okořeňte ho podle své chuti.

Zákon kamerové osy

Vše, co jsme tu dosud napsali byly pouze náměty, nápady, návody a doporučení. Když ale přijde na to, kam ve scéně se s kamerou postavit, je důležité mít stále na mysli pro nás snad nejdůležitější poučku - zákon kamerové osy.

Jak to funguje?
Filmovaný prostor dělí pomyslná osa. Tuto osu nesmí kamera nikdy překročit!

Nejlépe to vysvětlí obrázek a příklad :)

Zákon kamerové osy na obrázku:

Zákon kamerové osy na příkladu:

Všimněte si, osa spojuje oba herce, kamera zabírá stále z jedné strany osy. Typické použití je při dialogu. Tento způsob natáčení najdete naprosto v každém filmu nebo seriálu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
POZOR! Porušením tohoto zákonu se rozbije filmový prostor, který před divákem pomocí záběrů stavíme, a scéna bude pro diváky nepřehledná!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tahle kráska je sice Osa, ale se zákonem kamerové osy moc nesouvisí. Dánská herečka Osa Massen.

Fajn, pokud jste si poctivě přečetli text, důkladně prostudovali příklady a je vám už konečně jasné, kdy se píše "shlédnout" a kdy "zhlédnout", pusťte si za odměnu finále z dalšího legendárního westernu Sergia Leoneho Pro pár dolarů navíc (1965). Můžete si všimnout použití zákonu kamerové osy (kamera nikdy nepřekročí spojnici mezi dvěma pistolníky).




Nebo si pusťte něco úplně jiného, nebo jděte ven... Tak zase příště!

3. října 2012

TOČÍME FILM: 4. díl - Filmová kamera není jen kamera, poprvé

V jedné staré písničce se zpívalo: "Bez chleba nejde jíst a bez vody nejde pít, bez očí se nedá dívat..." a my bychom mohli doplnit - BEZ KAMERY NEJDE TOČIT FILM!

V následujících řádcích se nebudeme věnovat konkrétnímu zařízení ani tu nenajdete žádný návod k použití. Slovem KAMERA teď budeme chvíli myslet FILMOVÝ OBRAZ, prostě to, CO naše kamera/zařízení vidí, JAK to vidí a ODKUD to vidí.

Všimněte si, že tu často narazíte na slovo ZÁBĚR. V tomto případě bude záběr "ZPŮSOB, jak kamerou zachycujeme lidi, věci, scény ..., abychom dosáhli zamýšleného obsahu, srozumitelnosti a účinku."

Textu zde není moc, důležitější jsou doprovodné obrázky, tak si je pečlivě prohlédněte a vzájemně porovnejte.


Velikost záběru

Co myslíte, proč je dobré měnit velikost záběrů? Proč nemůže být celý film složen jen ze záběrů na celé postavy (polocelků) nebo jen ze záběrů na obličeje (detailů)? Odpověď je nasnadě. Takový film by byl nepřehledný, nebo nudný, nepůsobivý, či agresivní.
poznámka

Proto pomáháme divákovi, na co se má zaměřit. Točíme film tak, aby byl přehledný a vizuálně i citově působivý. K tomu nám pomáhají právě různé velikosti záběrů.


Měřítkem tohoto rozdělení je normální pohled na postavu člověka. Podíváme se na jednotlivé záběry podrobněji.


VC - Velký celek

Orientační, informativní záběr seznamující diváka s celým prostředím. Může to být celé město se všemi domy a věžemi, loď na širém moři, karavana na poušti atd...
Lidské postavy jsou sotva patrné. S podobnými záběry neplýtváme, stačí jeden pro celou scénu, v našem případě klidně jeden nebo dva pro celý film!
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


C - Celek

Pro orientaci diváka v prostředí děje. Už zvýrazňuje postavy, ale stále vidíme hodně z prostředí, kde se postavy nacházejí.
Podobný záběr by měl být v každé scéně, aby divák pochopil, kde se děj odehrává. Např. pohled na místnost a v ní sedící postavy, záběr celé budovy, k níž někdo přichází apod.
Všimněte si na těchto dvou příkladech, jak si snadno uděláme představu o prostředí, kde se postavy nacházejí:
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


PC - Polocelek

Soustřeďuje se především na postavu, prostředí už není důležité.
Vidíme celou postavu od paty k hlavě. Můžeme zřetelně sledovat jednání osob.
Je to velmi důležitý druh záběru, který dost často využijeme.
Jurský park, rež. Steven Spielberg, (1993)
Star Wars, rež. George Lucas, (1977)


PD - Polodetail

Asi nejdůležitější druh záběru. Pomáhá totiž divákovi vytvořit si k postavě vztah. Zabíráme postavu od pasu nahoru. O prostředí se toho už moc nedozvíme, zato jsme blíž k postavě, a to nám pomáhá prožívat s ní její pocity (což nám třeba CELEK, kde vidíme celý barák a u něj malou postavičku, neumožňuje).
Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)


D - Detail

Rozhodně nejpůsobivější záběr! Postava je zabírána z blízka, vidíme pouze hlavu, čímž záběr dokáže vykouzlit určitou náladu. Ještě více se s postavou sbližujeme, připadá nám skutečná, bojíme se o ni, nebo se s ní radujeme.
Prostředí se úplně vytrácí, nic se o něm ze záběru nedozvíme. Pozadí bývá často rozostřené.
Protože je tento záběr tak působivý, šetříme s ním!
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)


VD - Velký detail

Monumentální záběr části hlavy postavy. Zabírá jen obličej nebo jeho část (oči, ústa). Dramaticky je velmi silný až drastický, citově drásající. Hodí se většinou pro nejvypjatější scény celého filmu. Typicky velký detail používal ve svých westernech režisér Sergio Leone - právě při vypjatých scénách závěrečného pistolnického souboje.
Hodný, zlý a ošklivý, rež. Sergio Leone, (1966)
Blade Runner, rež. Ridley Scott, (1982)


Shrnutí

Obrazově nejpůsobivější jsou POLODETAIL a POLOCELEK, někdy DETAIL. Vyprávějí děj, jednání postav. Vidíme, co postavy dělají a jak se cítí. Tyto záběry tvoří drtivou část všech filmů. CELKY slouží k orientaci v prostředí.

Citově nejpůsobivější jsou DETAIL a VELKÝ CELEK. Jelikož ve filmu fungují jako koření, nesmíme to s nimi přehánět - prostě svůj film "nepřesolit".

  Cvičení   Vyzkoušejte své nově nabyté znalosti! 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud jste si prošli cvičení a správně jste poznali, které záběry jsou na obrázcích, zasloužíte si malou odměnu :)

Pohodlně se usaďte a vychutnejte si skvělou sekvenci ze závěru filmu Hodný, zlý a ošklivý (režie Sergio Leone, 1966). ["Ošklivý" Eli Wallach konečně došel k cíli - na hřbitov, kde hledá hrob s ukrytým zlatým pokladem.]

Všimněte si plynulého přechodu mezi POLODETAILEM a VELKÝM CELKEM v úvodu videa.


Příště: Filmová kamera podruhé!